středa 15. listopadu 2017

Yrsa Sigurdardóttir: Pamatuji si vás všechny (Ég man ðig)

"Člověk nemusí sám projít peklem, aby s někým soucítil"

Rok vydání knihy na fotce: 2015
Rok vydání originálu:      2011
Vydání:                    první
Nakladatelství:            Metafora
Počet stran:               315

Autor: YRSA SIGURDARDÓOTTIR

Yrsa pochází z dalekého Islandu. Narodila se zde 24. srpna roku 1963, a to konkrétně v Reykjavíku. Přestože je známá především svou literární tvorbou, vystudovala stavební inženýrství na Islandské univerzitě. 
Kupodivu její první tvorbou nebyly thrillery, ale literatura pro děti, díky které dostala i literární ocenění.
Její vrchol přišel s knihou Poslední rituál, který odstartoval autorčinu sérii v čele s Právničkou Tórou Gudmunsdóttir. Dalších pět knih bylo volným pokračováním s hlavní hrdinkou Tórou, ale knížka Pamatuji si vás všechny se od ostatních liší především absencí Tóry.
Nejnovější autorčina kniha se jmenuje DNA, která u nás vyšla letos. Já její recenzi ještě nemám, ale můžete se na ni mrknout zde.

Anotace:

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co posouzeno.
Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa  vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?

Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena.

Ale pokud byste si snad chtěli říct ,,Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie", nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.



Můj názor:

   Tohle byla první knížka, kterou jsem četla od nějakého severského autora. Přestože se knížky ze severu staly velkým hitem, já jsem se do jejich čtení moc nehrnula. Od hodně lidí jsem slyšela, že jsou tito autoři složití jak na čtení, tak pochopení. Po knize Pamatuji si vás všechny jsem sáhla jen díky stránkám databazeknih.cz kde probíhá čtenářská výzva. Jde o seznam 20 pokynů, které knihy přečíst, no a jedním z nich bylo přečíst knihu od severského autora. A já si vybrala tuhle.
   Příběh byl rozhodně velmi zajímavý. Ze začátku se vám představí dvě dějové linie, každá zvlášť v kapitole a i nadále se tyto dvě linie střídají. Zpočátku jsem netušila, jak by ty dva příběhy spolu mohly souviset, když se každý odehrává jinde a jsou tam jiné postavy, ale s trochou trpělivosti se vše postupně začalo prolínat.
   V knize se poměrně často objevují dlouhé odstavce, ale příběhu to jen prospělo. Na rozdíl od jiných knih, autorka zde nedělá rozsáhlé popisy všeho co postavy vidí, nýbrž popisuje souvislosti a odhaluje v nich tajemství, které zkrátka nejdou popsat ve dvou větách.
   Přestože příběh byl originální a nebyl tak složitý, jak jsem se obávala, nějak jsem nepochopila konec. Tajemství a záhady, které jsou nám představeny v knize, se na konci vysvětlují a vše do sebe zapadá, ale některé záležitosti mi přišli nejasné, až nepochopitelné. Nechci samozřejmě nic prozradit, ale co mi opravdu nedošlo, bylo zakončení s Katrín. CO se stalo? Přežila? Nepřežila?
   Nebyla to špatná kniha. Bavilo mě ji číst a občas jsem se i bála, zvlášť když jsem ji četla večer sama v pokoji jen při lampičce, ale asi už severské autory vyhledávat nebudu. Každý jsme prostě jiný a já tomuhle fenoménu prostě nepřišla na chuť.
Citáty:

"Člověku se nevede lépe jen proto, že ostatní jsou na tom hůř."

Doba čtení: 5.11 - 13.11.2017

   Člověk se prostě občas chce vrhnout do neznámých vod, ale už podruhé se mi ukázalo, že něco takového není pro mě. Poprvé se mi to stalo, když jsem se odhodlala přečíst si něco z ruské literatury. Moje volba byla Anna Karenina a doteď jsem ji nedočetla, Pokud si dobře pamatuji, skončila jsem asi na dvousté stránce z osmi set. Strašně moc jsem to chtěla dočíst, ale ta nuda, kterou jsem u jejího čtení zažívala, byla horší. Možná se k tomu jednou vrátím. Ale pro teď zůstanu u toho,co znám. S dalším experimentováním si dám na čas.


Betty Potter






čtvrtek 14. září 2017

Paula Hawkins: Do vody (Into the water)

"...přitažlivost zapomnění..."¨



Rok vydání knihy na fotce: 2017
Rok vydání originálu:      2017
Vydání:                    první
Nakladatelství:            Ikar (Edice světový bestseller)
Počet stran:               416

Autor: PAULA HAWKINS

Ačkoli je Paula Hawkins anglická spisovatelka, její rodná země je ještě zajímavější. V roce 1972 se narodila v africkém státě Zimbabwe,odkud se roku 1989 odstěhovala do Londýna a žije tam dodnes. Velmi ji obdivuji za to, že studovala na prestižní škole v Oxfordu, a to filozofii, politologii a ekonomii. V roce 2015 pracovala na knize Dívka ve vlaku (The Girl on the Train) a aby ji vůbec mohla dokončit, půjčila si peníze od svého otce. Kniha se stala obrovskou literární senzací a světovým bestsellerem. Sama jsem knihu četla a můžu jí vřele doporučit. Považuji ji za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Minulý rok byl podle Dívky ve vlaku natočen stejnojmený film v hlavní roli s Emily Blunt (Ďábel nosí pradu,Čarovný les...)


Anotace:

VYHÝBEJTE SE TICHÝM VODÁM, NIKDY NEVÍTE, CO SE SKRÝVÁ POD HLADINOU...
V říční tůni se najde tělo svobodné matky - a to právě na místě, kde byla téhož léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy zdejších obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat neméně temná, dlouho zamlčovaná tajemství.



Můj názor:

Četla jsem Dívku ve vlaku a byla z ní nadšená. Těšila jsem se na další knihu té úžasné autorky, co stvořila tak perfektní, napínavý a propracovaný příběh, na knihu Do vody. A pak ji moje mamka dostala a já se nemohla dočkat, až si ji taky přečtu. No a už po prvních stránkách jsem nebyla nic než jen zklamaná.
Přijde mi, že kniha postrádá hlavní postavu, což je způsobeno tím, že příběh vypráví mnoho postav. Každá kapitola je z jiného úhlu pohledu jiné postavy a ze začátku jste jen zmatení. Snažila jsem se zorientovat v postavách, zapamatovat si, kdo je kdo a tím jsem nevnímala příběh, takže první třetinu knihy jako bych nečetla.
Nejenom, že je zde moc postav už od začátku, ale také má každá své "děsivé tajemství". Musíte si pamatovat kdo je co za postavu, jaký je její vztah k těm druhým a co vlastně která postava skrývá. Jako by si autorka nebyla jistá napínavostí vlastního příběhu, a tak, kromě záhady toho, co stojí za smrtí ženy a dívky v tůni, ještě každé, KAŽDÉ postavě šoupla tajemství, na které čekáte až na konec knihy. Vlastně o postavách ani pořádně nic nevíte, protože všichni jsou jen tajemství, záhada a lež.
Kniha mě začala bavit teprve tehdy, kdy se ta tajemství začala odhalovat a mě se tak otevřely životy postav. Pak se vzájemná propojenost hrdinů stala tím hnacím motorem, který mě ponoukal, ať čtu dál. Uvědomila jsem si, že tohle není kniha do autobusu, do čekárny u doktora ani do hlučné kavárny. Tento příběh musíte číst doma v posteli nebo v křesle u kafíčka, když nikdo není kolem. A nejlépe to číst s papírem a tužkou na dělání poznámek, aby jste z knihy nebyli tak zmatení, jako já. 
Nebavilo mě to tak, abych si to s radostí přečetla znovu, ale nejspíš budu muset. Teď po přečtení už je mi jasnější kdo je kdo a tak myslím,že už bych z knihy byla více nadšená. Prozatím však u mě Paula neobhájila svůj titul autorky bestsellerů. :(



Citáty:

"Když člověk slyší klapat kopyta, poohlíží se po koních, ale není možné, aby nebral v potaz existenci zeber."

"Člověk má dojem, že bolest bude menší a pokoření méně intenzivní, když je nikdo jiný nezahlédne."



Doba čtení: 4.9. - 13.9.2017

Dívka ve vlaku za jedna hvězda, Do vody za tři mínus. Teď stačí jen počkat na další knihu a snad bude stejně dobrá, jako autorčin debut. Nakonec bych vám chtěla doporučit knihy podobného žánru, Psychothrillery typu Ostré předmětyZmizelá, nebo Ví o tobě. Možná i vás zklamala tato kniha, možná ne. Jak se říká: Sto lidí, sto chutí. Můžete mi o vaší zkušenosti napsat do komentářů. Budu se těšit v dalším článku. :)


Betty Potter





pátek 8. září 2017

Michaela Burdová: Křišťály moci- Zrada temného elfa

"Někdy to, co úpěnlivě hledáme, máme přímo před nosem - a proto to nevidíme."






Rok vydání originálu:       2010
Rok vydání knihy na fotce:  2010
Vydání:                     první
Nakladatelství:             Fragment

Autor: MICHAELA BURDOVÁ

Michaela je česká spisovatelka fantasy literatury. Narodila se v roce 1989 v městě Příbram. Odjakživa milovala kreslení a právě to ji přivedlo ke psaní knih. To, že se bude jednat o fantasy literaturu měla rozhodnuto hned, neboť jako vášnivá knihomolka tento žánr miluje. 
Jejím úplně prvním dílem je trilogie Poselství jednorožců. První díl z této ságy začala psát již v šestnácti a dala mu název "Strážci dobra". V tom samém roce vydala i druhý díl, "zrádné hory Dragor" a v následujícím roce napsala poslední díl s názvem "Záchrana Lilandgarie". Díky poslední knize se umístila na 3. místě v ceně dětí ankety SUK za rok 2009. Tato trilogie se dokonce dostala do zahraničí, konkrétně do Srbska a na Slovensko.
V osobním životě se Míša velmi zajímá o zvířata a o jejich ochranu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je to velmi milá osoba, je velmi zdvořilá a působí zodpovědně. Jednou se mi poštěstilo ji obsluhovat, když jsem byla na brigádě a tak usměvavého člověka teda nevidíte každý den!
Knihy píše velmi čtivě a svým rukopisem dokáže čtenáře tak vtáhnout do příběhu, že zkrátka nemůže dělat nic jiného, než jenom číst a číst a číst...
Poselství jednorožců byla tedy její první série, druhou sérii se stala tetralogie Křišťály moci, poté přišla dvoudílné sága s názvem "Syn pekel" a nakonec napsala dvoudílnou sérii "Volání sirény". Všechny knihy jsou originální,proplétá se zde láska, nenávist,závist, vzpoura, zrada, no prostě všechno, co se děje i v normálním lidském životě. Nejednou vás příběhy donutí plakat, nebo vám rozbuší srdce s narůstajícím napětím. Já moc nefandím české tvorbě, ale tato úžasná spisovatelka rozhodně patří mezi mé favority!




Anotace:

Vítejte v Mianthilii, čarovné zemi elfů! Síly dobra a zla stojí proti sobě! Temní a Bílí elfové se dávají do boje o sedm křišťálů moci, jejichž prostřednictvím je možné ovládnout celý svět. Dle proroctví může křišťály najít a získat pouze obyčejná venkovská dívka Neilin, která však o svém poslání nic netuší. Dívky se snaží zmocnit Temný elf Isgraël, proti kterému stojí bojovník bílých elfů Arwin.Jak dopadne boj dvou mocných znepřátelených sil? Podaří se Neilin najít a získat první z mocných křišťálů?



Můj názor:

Jak už jsem psala, tato kniha je prvním dílem série "Křišťály moci". Zde se seznamujeme s proroctvím, které má zachránit  Mianthilii před krutovládou Isgraëla. Tento elf je jeden ze sedmi tzv. Neposkvrněných elfů, kteří byli sesláni na půdu Mianthilie aby ukončili Dračí války. Měli být ztělesněním dobra, avšak pak se druhému nejstaršímu z nich zachtělo ovládnout svět a zběhl na temnou stranu. Zbylých šest bratrů se rozhodlo vytvořit Křišťály, kam uschovají svou moc, aby ji Isgraël nemohl ovládnout, ale ten se to dozvěděl a stvořil svůj vlastní křišťál. Poté se rozhodl zabít své bratry, jenže netušil, že jeden z nich vyřkl proroctví, které mluví o dívce, která jednou Isgraëla zničí. A právě tady začíná náš příběh.
Kniha je od začátku do konce plná energie. Přestože je to zvláštní, můžeme zde najít zajímavou psychologii postav. Například jsme svědky Neilinina nastupujícího strachu když se dozvídá, kdo vlastně je a po sléze vidíme a dokonce i cítíme jak se strachu zbavuje, uvědomujeme si že bez přátel by nebyla schopná jít dál a udělala by mnoho chyb. Cítíme i její naštvání když zjistí, jak krutě jí lhali ti nejbližší a jsme naštvaní s ní, protože tak to autorka zamýšlela a přesně tak to mělo být.
příběh se čte lehce a plynule. Je to spíše taková oddechová fantasy, ke které se hodí šálek kávy a pěkně teplé místo na posteli, nebo na gauči. Pokaždé, když jsem knihu četla, tak jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na to, že potřebuju dostat Neilin a její družinu dál, pro další křišťál, za dalším dobrodružstvím.
Kromě Neilinina příběhu se tu ale také proplétá příběh Edriana, právoplatného krále Mianthilie. Musím přiznat, že kapitoly s Edrianem m bavily asi jenom v tomhle díle, potom už nebyly tak záživné a snažila jsem se je číst co nejrychleji, aby byly za mnou. Já jsem si prostě zamilovala Neilin a Arwina.
Takže to už máme dva příběhy. Pak se tu ještě sem tam setkáváme s Terien (dcerou Isgraëla), se Sorganem (Isgraëlovým hlavním válečníkem), Lejou (Neilininou sestrou) a Wyllem (kamarádem Neilin a Leji). Přestože je v knize spoustu postav,jednoduše se v nich zorientujete a je jen na vás, komu budete fandit a koho naopak zavrhnete hned na začátku.
Nakonec bych jen chtěla dodat, že ačkoliv přebal knihy může působit trochu infantilně a vlastně i téma, kniha rozhodně není jenom pro mladší čtenáře. Je zde spoustu narážek, směřující na starší publikum a upřímně, myslím, že až když jsem to četla teď, ve svých dvaceti letech, skutečně jsem pochopila, jak moc je vlastně tahle kniha o lásce a že bez ní by zkrátka nic na světě nefungovalo správně.



Citáty z knihy:

"Láska mě možná neuchránila před tvým zlem, ale nakonec to bude ona, kdo tě zničí." 

Doba čtení:  31.7. - 7.8.2017

Sérii jsem četla asi 4x a pořád mě baví stejně. Poprvé jsem to četla v šesté třídě, ale ještě jsem si doby čtení nezaznamenávala. Zaznamenala jsem si to poprvé až teď. Je mi trochu líto že Míša není známější, protože je velmi talentovaná. Doufám, že Volání sirén nebyla její poslední série a že bude pokračovat v tom co dělá. Já její knihy miluju. A co vy? Četli jste něco od Míši Burdové? Napište mi to do komentářů,brzy vydám článek o druhém díle.


Betty Potter








pondělí 2. ledna 2017

Sebastian Niedlich: Smrt a jiné vrcholy mého života (Der Tod und andere Höhepunkte meines Lebens)

"Já jsem Smrt."



Rok vydání originálu:              2015
Rok vydání knihy na fotce:         2015
Vydání:                            první
Nakladatelství:                    Ikar

Autor: Sebastian Niedlich

Muž, který napsal tuhle super knihu se jmenuje Sebastian Niedlich. Narodil se v roce 1975:
  • V březnu tohoto roku porazilo ČSSR USA v hokeji 15:1,
  • premiéru měl seriál Chalupáři,
  • vznikla společnost Microsoft,
  • kromě Sebastiana se taky narodili Slovák Daniel Dangl, fotbalista David Beckham nebo raper 50 Cent.
Narodil se v Berlíně ve Spandau, kde se taky odehrává děj knihy. Smrt a jiné vrcholy mého života je jeho prvotina a proto o něm nemáme zatím tolik informací,co ale ještě víme je to, že než napsal tuto knihu, věnoval se filmu, kde působil jako scénárista filmů. Smrt a jiné vrcholy mého života se stala ihned bestsellerem a tak si troufám říct, že pokud neopustí spisovatelskou kariéru, mohl by se stát velmi úspěšným následovníkem německým spisovatelských legend.

Anotace

 Martin se u úmrtní lože své babičky setká se Smrtí, jež má podobu mladíka vyzbrojeného síťkou na motýly, do níž lapá duše unikající z těla umírajícího. Martin se se Smrtí spřátelí a ta má záhy jasno: tenhle mladík je předurčen k tomu, aby převzal její úřad. Zjevuje se mu, kdykoli se jí zachce, a Martin postupně přebírá její vlastnosti a umění. Záhy se dokáže během okamžiku kamkoli přemístit, dokonce se i rozdvojit, pozná, kdo je zasvěcen smrti, kdy dotyčný zemře, a další nadpřirozené dovednosti. 
 Zároveň se neubrání naléhavým otázkám: Je osud člověka předem dán? I jeho smrt? Jaký má z této perspektivy vlastně život smysl? A co nás po smrti čeká? Existuje záhrobí? 
 Na tyto otázky mu však popravdě neumí odpovědět ani zosobněná Smrt, neboť i ona pouze slouží vyššímu záměru.

Můj názor

 Kniha se ke mě dostala jako Vánoční dárek. Okamžitě se mi líbil pozitivní název knihy no a hned na druhý den jsem ji začala číst.
 Hlavní hrdina se jmenuje Martin. Knížka nás vlastně provází celým Martinovým životem, jeho chybami, úspěchy, rozhodnutími a taky obdobím, kdy se u něj začaly vyskytovat nadpřirozené vlastnosti.
 Hned od první kapitoly jsem věděla, že mě kniha bude bavit. První kapitola je zároveň taky prolog, kde Martin je dospělý, vedle něj sedí Smrt a přemýšlí nad tím, jak to všechno vlastně začalo. Tak se dostáváme ke druhé kapitole, kde je Martinovi sedm let a jeho babička umírá.
 Musím říct že tato kniha je po delší době první, která mě zaujala, jelikož pořád čtu jen knížky k maturitě a tahle od Nieldicha mi vrátila chuť ke čtení. Co se mi moc líbilo, kromě samotného obsahu, bylo pojmenování kapitol. Zdá se mi, že v dnešní době se spisovatelé neobtěžují své kapitoly pojmenovat, ale zkrátka jim je udělit číslo a to je vše. Tady jsou názvy jako Apokalypsa, Osmdesátá léta, Vražedný tělocvik nebo Dvě přítelkyně. Na konci každé kapitoly víme, čeho se především bude týkat ta další. Nikoli díky poslední větě (jak to bývá u většiny), ale díky tomu co se stane v té předchozí. Autor tam vždy něco nakousne a my se těšíme, až to v následující kapitole proběhne.
 Mockrát jsem se nad knihou pořádně zamyslela. Chtěla bych vědět kdy zemřu? A kdybych to věděla, co bych udělala? Upřímně, po přečtení Smrti atd. bych to vědět nechtěla. Líbí se mi nevědomost ve které žiju, plánování své budoucnosti je momentálně mým tématem číslo jedna a kdybych věděla, kdy zemřu, bylo by všechno zbytečné, plánování by nemělo smysl, už bych nemohla doufat v lepší život. Proto jsem ráda, že tohle tajemství i tajemstvím zůstane.
 Co se mi ale na téhle knize líbí nejvíce je metafora s Motýly. Jak je napsáno v anotaci, Smrt je mladík se síťkou na motýly. Proč ne s kosou? Protože když se narodíme, Život nám do těla vdechne duši v podobě motýla. No a když umíráme, motýl z nás vyletí a je úkolem Smrti, aby toho motýla chytila. Vcelku jednoduchý úkol, ale co když třeba do amerických dvojčat narazí letadlo, které způsobí smrt několik desítek tisíc lidí naráz a všude najednou poletují motýly? V tu chvíli má Smrt hodně napilno. 
 Přestože kniha nemá zrovna příjemný název, je opravdu hodně vtipná a plná černého humoru. No řekněte, vám by se líbilo kdyby vás Smrt vyrušila zrovna při prvním pohlavním styku? Nepříjemné, ale kamarády si nevybíráme a chudák Martin má právě Smrt jako nejlepšího kamaráda.
  V konečném důsledku jsem z knihy byla nadšená. Je to příjemná oddechovka, která vás donutí se zamyslet nad životem a smrtí. Vtáhne vás do děje jako nic, ani si nevšimnete jak se to stalo. Chvílemi budete smrt obdivovat, poté ji budete proklínat, ale uvědomíte si, že je tu všude kolem nás, není zlá, jen spravedlivá, plní rozkazy svých nadřízených, tak, jako to dělají všichni pracující lidé na světě. Je jednou z nás, a přesto nikam nepatří. Ale tak to má být. 
 
Citáty z knihy

Ne že by v knize nebyly žádné duchaplné moudra nebo hlubokomyslné myšlenky, ale myslím, že jsem se do knihy tak začetla, že jsem neměla možnost si jich všimnout. Ale líbila se mi následující konverzace mezi Smrtí (Thanatem) a Martinem:
(...)
M: "Oštěp letěl na mě. Bylo by to tak správné."
S: "Právě že nebylo. Zrovna o tohle jde."
M: "Odkud vůbec bereš právo rozhodovat o životě a smrti?"
S: "No...mysli přece na to s kým mluvíš. Já jsem Smrt."

Doba čtení: 25.12. - 28.12.2016

Tak tedy, po dlouhé doby jsem vydala další recenzi a jedním z mých novoročních předsevzetí je vydat ALESPOŇ jednu recenzi do měsíce. Jen jednu, jelikož mě čeká maturita a v tom stresu budu ráda když vůbec přežiju až do května. :D 


Betty Potter